Ach ta škola...

23. června 2008 v 20:39 | Antarra
Dnes se s milou veřejností podělím o veselé školní zážitky. Nebylo by jich tolik, kdyby nebylo mé skvělé přítelkyně Petrušky, se kterou mám na svědomí už nejednu školní bláznivinu. Dostala mě už hned ráno, kdy jsem se jí svěřila se svým pekelným nápadem založit si blog. "Blok? To jako na domací úkoly?" vykulila v těchto věcech mírně ignorantská Peťa. Poté vysypala na lavici z krabičky hromadu miniaturních dopravních značek. Jak debilní u osmnáctileté dívky! (naštěstí si s nima nehodlala hrát, měla je pro spolužačku, která jede na tábor jako vedoucí)
Ještě uvedu na pravou míru některé podrobnosti. Poslední školní týden, tedy absence se už do třídnice nezapisuje. Nemusela jsem jet do školy, kdyby mě ovšem Peťa nenalákala už v pátek sms:"...a v pondeli prijd do skoly, budeme zlobit!". Na rozvrhu byla pro dnešek zapsána praxe s učiteli Mihulkou a Kohoutem. O Ing.Kohoutovi blíže: 59 let, šťastně ženatý, nábožensky založený. Pro Peťu má zvláštní slabost. Myslím, že to začalo původně pomerančem, ale ta holka mu nadbíhá tím, že mu peče bábovky, podstrojuje sušenky atd. Achjo, zase někdo, kdo bude mít maturitu z praxe jednodušší...
Nuže, náš první úkol byl neskutečně otravný, uklidit svěřený úsek kolem školy. Společně s Peťou jsme se zašily za živý plot a sledovaly provoz na hlavní silnici. A najednou, kde se vzal, tu se vzal, ing. Kohout se zjevil hned vedle nás...pro mě to byl malinko šok a tak jsem provedla hloupost největší, otočila se a zdrhala...kdo by řekl že ten starší pán umí tak sprintovat! A potom mi ještě vynadal, že jsem si snad o něm myslela, že je nějaký starý páprda...Ulejvání zkončilo, začala menší přestávka na školním dvoře. Zcela očekávaně tam stálo auto autoškoly, mezi spolužáky familiérně zvané Šmoulinka. Nenapadlo mě nic lepšího než než si před něj lehnout a kamarádka Adéla mě obkreslila křídou, jakoby mrtvolu...A jako na potvoru se znovu objevil ing.Kohout. Vynadal nám a křídy zabavil :-( Alespoň jsme pobavily instruktora autoškoly, který nám doporučil dodat kečup.
Mimochodem, kdyby jste jeli autem po jisté hlavní silnici v jistém městě ve Východních Čechách a narazili na skupinku znechucených děvčat s nasraně se tvářící učitelkou v čele, budeme to my. Poznávací znamení je papírová stopka, kterou používají v plastové formě učitelky ve školkách... (Kvůli té vší ostudě raději nebudu jmenovat naši školu ani město kde se nachází.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama