Poslední souboj

26. června 2008 v 21:41 | Antarra
Pohledem si měřili jeden druhého. Oba dva instinktivně cítili, že ačkoliv to je jeden z mnoha jejich vzájemných střetů, pravděpodobně bude poslední.
Rozhodli se pro boj v Chrámu. Vlastně to nebyl chrám v pravém slova smyslu, ale prostorná kamenná místnost s úzkými vysokými okny a stropem zvedajícím se v závratné výšce jej nápadně připomíná. Zvenku sem přicházelo světlo jen poskrovnu, za kamennými sloupy tvořící dvouřadu od vchodu po stupínek se tak tvořila temná zákoutí.
Na stupínku na druhé straně Chrámu stála česně oděná postava. Nebylo poznat co si myslí, nebyl vidět její výraz. Stála jako vznešená socha, zahalena v černém saténovém pláští a rovněž černé masce. Ta maska měla podobu lebky. Byla predzvěstí smrti. Snad každý, kdo na ni zblízka pohlédl totiž záhy zemřel. Ta bytost, tento člověk, byl-li to člověk, byla nemilosrdným nositelem smrti. Dokonce se jí mezi lidem říkalo Černá Smrt.
Naproti ní, jen několik metrů daleko stál mladý muž, ani zdaleka ne tak dobře a vznešeně oblečen. Jeho oblek postrádal estetickou funkci a rozhodně nepatřil mezi nejnovější. Na zádech měl zavěšený dlouhý štíhlý a stříbrolesklý meč, s jílcem nádherně kovaným a zdobeným safíry. Jak obrovský tvořil tento klenot kontrast mezi jím a oblečením rytíře! Jeho snědá tvář byla snad kdysi velmi hezká, dnes ji však hyzdilo několik jizev. Zračilo se v ní odhodlání, snad trocha arogance a posměchu. Zelené oči mu doslova zářily.
"Ani tentokrát neodložíš svoji masku? Ani nepromluvíš?" otázal se rytíř tiše. Přesto se jeho hlas rozléhal. Černá postava na něj jen nehybně shlížela.
"Proč se bojíš odhalení? Znám tě, nebo chceš prostě zůstat tajemným postrachem nesoucím zkázu a smrt? Nechceš, aby lidé konečně poznali že jsi člověk? Ano, už věří, že nejsi z tohoto světa. Ale já vím že nepocházíš z pekla. Jsi stejný smrtelník jako já. Jako kdokoliv."
Rytířův protivník se konečně pohnul: jednou rukou, jediným plynulým pohybem si odepnul plášť, který se hrozivě tiše svezl na zem. Stál tam nyní oblečen v černý šat, lehký, ale pevný, vyrobený tak aby nebránil pohybu a dobře chránil tělo. Byl tak dokonale černý, že světlo jako by v jeho přítomnosti přestalo existovat. Na zádech měl Černý upevněny křížem dva dvojsečné meče, kratší než měl rytíř, mírně zahnuté. Jílce měli potaženy černou kůží. Jak už rytíř věděl, čepele byly zhotoveny z pro něj neznámého, temně šedého kovu. Jejich majitel nyní zkřížil ruce nad hlavou a vytasil svoje zbraně. Byl to tak rychlý a tichý pohyb, že by každého přihlížejícího vyděsil.
Mladík se stále jen mírně usmíval. Nepohnul se. Jeho nepřítel ho testem pobídl, aby vytasil svůj meč.
"Nebudu s tebou bojovat, dokud nesundáš svoji masku." oznámil mu s klidem. Vzápětí však musel meč přeci jen vytasit, aby vykryl útok černého. Byl to útok rychlý, ne však smrtonosný. Měl ho jen vyprovokovat k boji, ne ho hned zabít. Další útok. Černý se pohyboval tiše a bleskově, v jeho pohybech byla elegance kočky. Udělal ještě několik vcelku mírných výpadů, které druhý bojovník bez námahy odrazil. Sám zatím ani jednou nezaútočil.
"Kdo jsi?" opakoval. Tentokrát však Černý zaútočil prudce a silně, přímo na rytířův krk. Mladíka to zaskočilo, ubránil se jen s obtížemi. To už se ale neovládl. Černá Smrt kolem něho kroužil a mátl ho, byla znát jeho zkušenost a obratnost. Radost z boje z něj doslova čišela. A stejně tak hmatatelně, ne-li víc, byla cítit jeho zuřivá nenávist. Konečně se se jeho protivnk odhodlal zaútočit.
Bojovali tvrdě a rychle, útok střídal útok a mírnou převahu měl bojovník v masce. Pohyboval se jako blesk, zatímco ten druhý nestačil kmitat mečem.
(…)
Mladík využil chvíle převahy a hrábl volnou rukou černému po masce. To bylo nečekané. Černý byl natolik zaujatý vyprošťováním svého meče z těžkých dubových dvěří, zatímco druhým přetlačoval meč protivníka. Výpad se rytíři téměř podařil. Maska však černému držela dobře. Zareagoval rychle, pustil zaseklý meč a praštil muže do obličeje. Ten se zapotácel, nechal si ruku s mečem přitlačit k sobě, naznačil útok a donutil tím černého bojovníka aby se reflexivně bránil, zároveň se však vrhl vpřed a srazil ho ramenem. Ten se zapotácel, ale rovnováhu neudržel a spadl, okamžitě se však znovu vymrštil. Zakoutil hlavou v posměšném gestu. Avšak bez svého druhého meče jeho naděje na vítězství klesla. Už neměl tak navrch jako ze začátku. Chyběla ta vyváženost pohybů, na kterou byl zvyklý. Toho musel jeho protivnk využít. Nehledě na únavu, vložil do útoku novou energii. Sekal jedním i druhým směrem, nepřestával a snažil se Černou Smrt vyhodit z konceptu. Dařilo se mu to. Černý byl čím dál tím víc rozhozený a to se projevili i v jeho obraně. Koncentrace jako by se rozpouštěla.
Pak přišla ta chvíle, byla to jen sekunda.Rytíř se dostal přes obranu Černého a téměř si sám neuvědomil jak jeho meč dopadl přímo na masku. Cosi křuplo, Černý se zapotácel pod silou úderu a upadl. Zasykl bolestí, snad si narazil rameno. Když se sbíral ze země, část masky mu prostě odpadla. Zvedl hlavu a podíval se přímo na nepřítele. A ten zalapal po dechu. Černá Smrt totiž byla...žena. A on ji znal.
TO BE CONTINUED-možná :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 DarthKain DarthKain | 12. října 2008 v 0:51 | Reagovat

"A pak naser někdy ženskou, hehe"

I say patience...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama