Těžký úděl brejlovců

1. července 2008 v 22:48 | Antarra
Ne, není to článek o hadech (konkrétně o kobrách). Je to článek o nás-o krátkozrakých. Říká se: Kdo nezažije, nepochopí. Platí to i v tomto případě. Jeden z problémů jsem popsala v předešlém článku. Ale je toho víc. Zdravý člověk si ani neumí představit, kolik maličkostí si užívá, aniž by o nich vůbec věděl. To my si je užívat nemůžeme...a tak o nich víme :-) Jako první a dost očividný problém jsou finance. Když má někdo pět let půlky dioptrie, tak nějakou tu tisícovku za skla a obroučky oželí. Horší, když se někomu pravidělně oči zhoršují o půl až třičtvrtě dioptrie za rok. A jak poznamenal můj kamarád, ještě ke všemu "není nad to, když si koupíš brýle za 10k a první člověk, kterýho potkáš a kterej brýle nikdy na nose neměl řekne co to máš za hrůzu, jestli je to odněkad od vietnamců?" Ještě že existují pojišťovny, které leccos proplácí (i když jak co a někdy jen do určitého věku). Také my, co máme hodně silné brýle (opět připomínám, v mém případě 7 a 5,5 dioptrií) máme problém v orientaci na cizích místech bez nich. Například takové koupaliště. Přece nepůjdeme do bazénu s brýlemi. No a bez nich trefit na tu správnou deku je leckdy obtížné. Proto potřebujeme stálý doprovod, kterému nebude vadit, že na něm pořád tak visíme. Jistě, dobrou alternativou by byly kontaktní čočky. Jenže občas se nevyskytne dost financí...já je mám slíbene už od Vánoc *povzdech*. A potom je tu čištění brýlí. Jistě, řeknete si...vezmu je do trička, očistím, co na tom? Kéž by to bylo tak jednoduché...Každému brejlovci je jasné, že se brýle zásadne znečišťují z naprosto záhadného a nevysvětlitelného důvodu. Už jste někdy plakali s brýlemi? No tak si to zkuste. Přeji příjemné čištění. Když ty brýle nosíte dlouho a hodně čistíte, časem se odřou. A pak zvláště lámou světlo (stejně jako brýle umaštěné). Při koukání na televizi pak vytváří velmi zajímavé efekty...bohužel ty při koukání dost vadí. S tím je trochu vázaná jízda na kole. Když na podzim ráno při cestě na nádraží kolmo vjedete do mlhy a pak z ní vyjedete...nevidíte vůbec nic. Respektive vidíte bílo (Brýle mají úžasnou schopnost se všelijak zapotit). Anebo když v zimě večer jedete kolmo domů a začne pršet. To pro změnu vidítě černo s rozmazanými zářivými fleky, které vám dávají na vědomí, že míjíte pouliční osvětlení, nebo auto. My brejlovci si nemůžeme vychutnat ani takovou věc jako je vyklánění se z oken jedoucího vlaku. Brýle mají tendenci se při nejbližší příležitosti oddělit od svého majitele a toto je příležitost vskutku lákavá. S brýlemi je těžké vyjít ve slunečních dnech ven. Pokud nemáte samozabarvovací skla, tak trpíte. A oči trpí tím víc, časem to určitě poznám *zase povzdech*. Zkoušeli jste si přes dioptrické brýle nasadit takové ty co dostanete v 3D kině? Prý je to koukat jako s brýlemi do dalekohledu. Nepříjemné pokud si přes ně nasazujete helmu. A záhada: co když přijde hrozba plynového útoku a budeme potřebovat si nasadit plynovou masku (za předpokladu, že bychom nějakou měli k dispozici). Ani brýle nejsou nesmrtelné a nezranitelné. Tu se uvolní nožička, tu taková ta plastová věc co je drží na nose, tu šroubek...stalo se mi rovnou na úřadě, že se mi uvolnil šroubek a vypadlo sklíčko. Potom jsem poloslepá zdánlivě nelogicky zjišťovala, zda někdo z přítomných úředníků nemá k dispozici šroubováček. A pak je tu ještě věc společenská. "Lidi tě pokládaj za divnýho případně zlýho/šílenýho/moc chytrýho/prostě všechno možný, každopádně ne normální a kdo není normální, k tomu mají již prvotní odpor" praví můj kamarád. A má samozřejmě pravdu. "Některým nebrejlovcům přijde velmi legrační, když o brýle přijdeme a tak jsme slepí jako poleno". A ještě takové to když se děti smějí kvůli brýlým svým vrstevníkům. Naštěstí to jsem nikdyy moc nezažila, a když už ano, tak jsem si z toho nic moc nedělala, protože to byli takoví ti největší blbečkové a delikventi. To mi ještě připomíná jednu věc. My brejlatí jsme na svoje brýle velmi, VELMI hákliví. Velmi často stačí jediné špatné vyjádření, jediný neopatrný dotek...a umíme se nepopsatelně rozzuřit. I to se mi stalo. Ještě nikdy jsem se nedokázala tak neovládat...No, bylo by toho ještě mnoho mnoho mnoho k popisování, ale už jsem unavená a ten kdo to (asi z velký nudy) náhodou čte jistě také. Dobrou noc. (Jo a vemte si, že když se ráno probudíme, tak vidíme celý svět slitý do jedný barevný hmoty. Nepříjemné. Pro nebrejlaté nepředstavitelné.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Peťulka Peťulka | E-mail | 10. července 2008 v 21:50 | Reagovat

supeeeeeeeeeer. mně to teda rozhodně pobavilo!

2 Antarra Antarra | 10. července 2008 v 22:00 | Reagovat

Heh, milá Petrunko, to ale není vůbec k smíchu, neboť taková je tvrdá realita...

3 Saze Saze | Web | 17. září 2008 v 16:39 | Reagovat

Já to znám,taky mam brýle a špatný zrak :(

4 Veris Veris | 25. září 2008 v 19:39 | Reagovat

Pod to se musím podepsat!

Bohužel, mám krom krátkozrakosti ještě jakousi speciální vadu, tak musím nosit drahé (ale s efektem) brýle. Jinak s helmami to mám vyřešené - na kolo mi nijak nevadí a na lyžování mám speciální lyžařské brýle, pod které si mohu dát normální. :-)

5 Antarra Antarra | E-mail | Web | 27. září 2008 v 22:12 | Reagovat

Veris: No ale co ta plynová maska...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama