Na železnici dějou se věci!

23. září 2008 v 19:57 | Antarra
Vlaková dobrodružství nekončí. Naopak, stále a stále se objevují nová a vždy nás celkem mile překvapí, neboť je to docela sranda.

A začalo to hned ráno. Na nádraží mě poněkud šokoval nápis na světelné tabuli- Vlak na Letohrad: zpoždění 150 minut. Hm, škoda, že jezdím dřívějším vlakem, ale i ten měl půl hodiny zpoždění. To už je paráda, člověk si ve vlaku ráno báječně pokecá.
Další překvapení byl nečekaný přestup, jelikož náš vlak obvykle jezdí přímo do místa naší školy. Tak jsme s Peťou přestoupily, zalezly si v motoráčku do takové té předsíňky, odkud nás nějaký milý pán nemilosrdně vyhodil. Přesunuly jsme se tedy do předsíňky v přední části vozu a nalepily se ke dveřím (velmi mě přitom zaujala černovláska s nepřirozeně oranžovou vrstvou make-upu). "Tady na mě hrozně fouká!" prohlásila Petruška. Měla z toho samozřejmě srandu. Trochu jsem se opřela do dveří...a najednou se mezi nima a vagonem objevila mezera! Která se po dalším lehkém opřením ještě zvětšila. To už jsem se lámala smíchy taky. Věděla jsem, že u řízení vepředu někdo je (tento motorový vůz byl ovšem táhnut jinou lokomotivou) a tak jsem přemýšlela, jestli nemám vytáhnout ruku ven a zaklepat na okýnko, aby dotyčný zablokoval dveře, načež jsem nápad zase rychle zamítla. Nicméně jsme úspěšně, bez vypadnutí, všichni šťastně dorazili do cíle. Ještě musím zmínit, že z od vlaku před námi šla zmíněná oranžová černovláska a ten make-up smrděl ještě čtyři metry za ní. Hnus.
A cesta ze školy byla zakončena též pozoruhodnou příhodou.
To už jsme si to vesele s Peťou drandily v rychlíku. Usadily jsme se hned u dveří (asi abychom měly rychlý výstup v případě nějaké další nepředvídatelné katastrofy). V jedné stanici vlak zastavil, nastupovali lidé a tu jedna dívčina kdesi na sedadle za námi prohlásila, že je docela teplo. A zrovna se otevřely dveře a v nich stanula jedna postarší dáma, sjela mě dlouhým opovržlivým pohledem a prohlásila: "Tak si sundej bundu." Poté vznešeně odplula. Zírala jsem na Peťu neschopna slova. "Co na to říct..." oznámila jsem jí a se zvyšující se hlasitostí jsem pokračovala: "...když jsem TO NEŘÍKALA JÁ?!" To už jsem to zakřičela přes celý vagon. Uslyšela jsem jen klapnutí dalších dveří. Škoda, velmi toho lituji. Ale to se stává, že člověka v pravou chvíli nenapadne trefná a inteligentní odpověď. Ale ta paní mi ležela v hlavě. Myslí si snad, že jsem nějaký rozmazlený fakan? Dobrá tedy, udělám jí radost, řekla jsem si dobromyslně a když jsem vystoupila z vlaku, zašla jsem si několik metrů, abych našla příslušnou madam u okýnka a vyplázla na ni jazyk jak jsem nejfakanovitěji uměla.
Poté jsem si to zkoušela doma před zrcadlem a musím uznat, že účel byl patrně splněn.

Peťa, hodina geologie: "Nemůžu uvěřit, že z těhle žvástů budu jednou maturovat."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Krutomluv Krutomluv | Web | 24. září 2008 v 19:21 | Reagovat

Hezké, já jezdím vlakem jednou za čas, když mám nutkání udělat něco pro ekologii. Vždycky mě to hned přejde.

2 Antarra Antarra | E-mail | Web | 24. září 2008 v 22:16 | Reagovat

Já tedy na vlaky nenechám dopustit, z mnoha důvodů.

Ovšem občas se stane, že přistoupivší nejsou zrovna příjemní společníci, zvlášť když páchnou něčím co připomíná směs bramboráků a ethanolu, nebo vyslovují tak ostré a hlasité sykavky, že je to přes veškerý hukot, vrčení a rozhovory slyšet až na druhou stranu vagonu :-/ To mám vždycky pocit, že mi vytečne mozek...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama