Já slyším! =D

27. října 2008 v 11:52 | Antarra
Pojďme si shrnout události předchozích dnů včetně mých autoléčebných aktivit.


Jak jsem avizovala před několika dny, ve čtvrtek se odehrál stužkovací večírek. Svým způsobem to byla zajímavá zkušenost, zvláště pak pokud to byla první taková větší akce, které jsem se účastnila i já. Abych popsala samotný obřad stužkování a pasování na maturanty: Třídní vyvolal každého studenta, kterého popasoval, ostužkoval a přidělil propisku určité barvy podle vytipovaného výsledku u maturity, kterého dotyčný student podle něj pravděpodobně dosáhne. Červená znamenala vyznamenání, oranžová velmi dobrý výsledek, zelená že student odmaturuje a modrá byla špatná...
"Tady o Janě vám něco povím," prohlásil třídní směrem k ostanímu učitelskému osazenstvu. "Jana je taková nenápadná...ale vy ještě něco zažijete!" a obdaroval mě červenou propiskou.

Za vzpomenutí určitě stojí náš matikář (který si vedle spolužáka Davida vysloužil při svém příchodu nejhlasitější a nejnadšenější přivítání), jež byl poněkud zklamaný žádným programem a hudbou. To ho tak deprivovalo, že chytnul mou spolužačku do tanečního postoje a zapěl: "Chci tě lííííbat!"
Zbytek večera pro jeho nijakost přeskočím a zastavím se u problematiky přespání. Ve dvě ráno nic nejelo, nonstop se mi jet v baru nechtělo, třída se zdála být z hlediska bezpečnosti a pohodlnosti nevýhodná a vlézt k holkám oknem na intr zavánělo problémy. Jelikož jsem ale liška všemi mastmi mazaná, nevinným pohledem a úpěnlivým hlasem jsem vyprosila od nejmenovaného učitele klíče od jeho kanceláře a nastěhovala se tam. Raději udělat průšvih učitelovi než spolužačkám, že ano. Nicméně v nepohodlném křesle ve skrčené poloze na ploše 50*50cm se nespalo zrovna pohodlně.

No a ranní příchod do naší třídy byla též kapitola sama o sobě. Spolužák, který se probudil z neznámého důvodu pod televizí vykřikoval zmateně: "Kde to jsem! Jak jsem se sem dostal!" vymotal se s určitým úsilím z kabelu ("ty vole, tady je kolem mě zásuvka!"), po několika neúspěšných pokusech se mu podařilo dostat se do polohy svislé, vyhlédnout z okna a zamyšleně prohlásit: "Vz." Po několika úvahách, že se musel do třídy snad teleportovat se opět svalil a plazivě se postupně během další hodiny dostal na druhou stranu třídy.

A co se týče mých zdravotních dobrodružstvích, včera večer mi zalehlo ucho. Velmi nepřijemná věc, už jsem opravdu šílela a byla vzteklá. Marně jsem doufala, že když budu ležet celou noc na levém uchu, že se nepříjemný tlak uvolní. Ráno jsem se odhodlala jet na ORL, vlastně jsem se velmi těšila. Také jsem byla vyslána mamkou pro prášky. Jaké však bylo mé zklamání, když ani jedna ordinace nebyla otevřena! V lékárně jsem si koupila ušní kapky (po tom co mi slečna za pultem rozmluvila peroxid) a spěchala domů. Po jejich opakované aplikaci se mi chtělo plakat. Nic nepomáhalo. Pak jsem se ale odhodlala ke kroku, který byl mou, zdá se jedinou, šancí na úspěch. Po minutách hledání se mi podařilo najít velkou zašpiněnou stříkačku, kterou jsem vymyla a plna očekávání si stříkla do ucha proud vlažné vody....
...pocit který následoval bych mohla připodobnit k...to je jedno, hlavně, že to pomohlo! =D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marťa Marťa | Web | 28. října 2008 v 19:34 | Reagovat

Většina těch příběhů se přečíst dá, ale pravda je ta, že každej je více nebo méně lechtivé. Mám ten pocit, že naši rozmilí učitelé při vybírání nějak nechtěli jít pod 600 stran...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama