Krvavý prst a kočičí zvratky, aneb když se daří, tak se daří ;-)

6. listopadu 2008 v 19:29 | Antarra
Pokud si rádi zlomyslně smlsnete na cizím neštěstí, je to článek právě pro vás!

Začalo to již včera.

To si to takhle šlapu na kole z nádraží domů a říkám si, jak je ta mlha na lukách kolem silnice nádherná. Šlapu si šlapu...a najednou zásek. Nějak to šlapat přestalo. Říkám si kruci, že by spadl a zasekl se řetěz? To by mě nepřekvapovalo, zdálo se, že mé nynější kolo mě buď opravdu nemá rádo, nebo je prokleté. Sesedla jsem a jala se zjistit, co že to způsobilo nemilou příhodu. A ejhle: řetěz, jako každý jiný slušně vychovaný řetěz, seděl tam kde měl. Jenže šlapky nešlapaly. Trvalo až do tmy, než se táta pomocí vypůjčeného nářadí dostal do středu kola. A zjistil nemilou věc: jakýsi plíšek okolo záhadné trubičky byl celý zkroucený a zaháklý o nějaký ještě prapodivnější háček. Prostě smůla. V posledním půl roce to je druhé kolo se zničeným středem. V posledních dvou týdnech to je druhá nemilá příhoda, do které musel táta zasahovat. No a tak jsem byla nucena dnes ráno jít na vlak (oooch ta dálka :-( ) pěškobusem a odpoledne domů zrovna tak.

Také se mi podařilo si o bordel (tzn asi sto let starý retro rádio) ukopnout prst na noze :-( Ten, kterému se na ruce říká prsteníček, ale je asi blbost říkat prsteníčku prstu na noze, když se na něm nenosí prsteny, alespoň běžně ne. Kopla jsem se do něj tak šikovně, že mám neestetický rudý flek na ponožce. Achjo.

Aby toho za dnešek nebylo málo, naše drahá kočka Elsa dokázala poblít celou chodbu. Včetně polstrované židle. Nevěřili by jste, jaký objem může mít takový kočičí žaludek! Velmi mě fascinovaly obrovské černé cucky něčeho a upřímně jsem doufala, že to nebude zbytek ptáka nebo myšky. Fascinace odezněly hned, co jsem se musela zaměřit na potlačení dávivého reflexu. Musím říct, že mi to už docela jde. Od posledka, kdy jsem uklízela plesnivou vysypanou kočičí konzervu a hromady červů ze zadní části botníku jsem se hodně zlepšila. Použitá kočičí potrava byla úspěšně rychle a nepozorovaně zlikvidována. Horší už to je jen s tou židlí. Obávám se, že bude smrdět navždycky. Tím se má snaha o nepozorovaně provedený čistící zátah stala veskrze zbytečnou.

Moc doufám, že jsem si vybrala dávku smůly zase na pár měsíců dopředu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nestastnik Nestastnik | 6. listopadu 2008 v 19:36 | Reagovat

Coz o to skvrna na ponozce se vypere, popripade se ponozky vyhodi, ale ty skvrny na dusi........

2 Antarra Antarra | E-mail | Web | 6. listopadu 2008 v 20:00 | Reagovat

Prosím milé čtenáře, kdyby měli jakékoliv pozitivní výsledky s likvidací rozmanitých pozůstatků kočičí činnosti, nechť se o své znalosti laskavě podělí. Děkuji.

3 Marťa Marťa | Web | 7. listopadu 2008 v 7:37 | Reagovat

Šlapky nešlapaly, lol =D

4 Tygřík Tygřík | E-mail | Web | 15. listopadu 2008 v 21:58 | Reagovat

Tak můj dědeček by navrhnul zlikvidovat kočku, ale to se nepřipouští.

5 kroupahans kroupahans | Web | 17. listopadu 2008 v 19:24 | Reagovat

hey, to rádio je moje, a není stoletý ale 50-sáti letý :-), a sem rád že ho mám!

6 kroupahans kroupahans | Web | 17. listopadu 2008 v 19:25 | Reagovat

myslím to rádio.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama