Rozmary prokletého kola

14. listopadu 2008 v 8:47 | Antarra
Démoni existují. A můžou se schovávat všude. Třeba v jízdním kole.


Začalo to už před pár týdny. Mrňousové z oddílu ho na chodbičce v klubovně shodili na zem. Čímž se jim nějakým záhadnům způsobem podařilo zamotat a zaseknout řetěz tak, že ho musel pracně dávat do pořádku druhý den táta. Mezitím jsem přišla na to, že na předním světle se nalomil kousek držáčku, takžde nedrželo na druhém držáčku připevněném na řídítkách. To se mi podařilo úspěšně slepit vteřinovým lepidlem. Zadní světlo nesvítilo vůbec. Ale jen na chvíli. Pak zase začlo. Dobře.

O týden později jsem se rozhodla spáchat dobrý skutek. Zajela jsem na náměstí k mlíčáku, že mamce koupím nějaký ten Medovník či Marlenku. Kolo jsem zamkla před ním do stojanu. To co jsem chtěla samozřejmě v mlíčáku zrovna neměli a po bezúspěšném navštívení jiné cukrárny jsem se ke kolu vrátila. A ouha. Nešlo odemknout! Zkoušela jsem to něžně, zkoušela jsem to silou...ale jen se mi podařilo klíček v zájmku helikálně zkroutit. Musela jsem pěšky domů pro náhradní a zas zpátky. Zbytečně. Chtělo se mi brečet. Podařilo se mi sehnat tátu, který mě hodil domů a večer se pro kolo vrátil. Přivezl ho doslova vykleštěné.

Hned druhý den jsem zjistila, že přední světlo, ač pečlivě slepené, přestává opět na držáčku držet. Jen se ozvalo vedlě mě cinknutí. Plastový držáček na řídítkách se samovolně ulomil. Jelikož jsem šikovná, světlo jsem k řídítkům přidrátovala. Představa, že bych problém vyřešila izolepou mi přišla poněkud komecká.

Asi tak týden to trvalo a další pohroma byla na střeše. Ehm - na kole, kde jinde. Jak jsem nedávno psala, šlapky předstaly šlapat. Táta musel vyměnit celý střed. To už bylo opravdu k vzteku!

A dnes ráno, když už jsem všechny kolové nepříjemnosti pustila z hlavy se za mnou při jízdě ozvalo třesknutí. Zabrzdila jsem a otočila se. Bylo mi jasné, že se opět událo něco nemilého, ale nejdříve jsem myslela, že se jedná snad o nějaký předmět vypadnuvši z mé tašky. Omyl.
Nevěřila jsem svým očím, když jsem viděla, jak se kousek za mnou válí roztříštěné zadní světlo. Po zběžné prohlídce jsem se rozhodla, že je na čase povolat exorcistu nebo sehnat svěcenou vodu. Kovový plátek, na kterém světlo bylo přišroubované se přeci neulomí sám od sebe!
Na únavu kovu nevěřím. To kolo je prokleté.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tygřík Tygřík | E-mail | Web | 15. listopadu 2008 v 21:54 | Reagovat

Za to můžou záchodový víly!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama