Únor 2009

Maturitní ples se blíží...

24. února 2009 v 22:29 | Antarra
Ano, již příští týden v pátek. Netěším se. Nemám proč se těšit.

Agarová půda? Nebo...šok?

17. února 2009 v 17:54 | Antarra
Nedávno nás s Peťulkou napadlo (ehm- myslím, že to bylo včera, ale já to chtěla provést již dávno), že bychom si zkusily ve škole nakultivovat bakterie. Dnes jsme začaly jednat.

Naše vysoká

16. února 2009 v 20:35 | Antarra
Dnes nám byla ve škole položena zajímavá otázka.

Poznávačka

13. února 2009 v 17:40 | Antarra
Někomu testy z biologie nevyhovují, avšak v naší přírodě se přeci jen vyzná dobře. Poznáte rostliny a živočichy na těchto obrázcích?
Nejlépe, pokud napíšete rodový i druhový název.

Test z biologie

13. února 2009 v 17:34 | Antarra
Pro ty, které nebaví si u mě jen osvěžovat své znalosti jsem připravila testík ;-)

Genetika: Gregor Mendel

9. února 2009 v 14:56 | Antarra


Za zakladatele genetiky se považuje Johann Gregor Mendel, který v 60. letech 19. století prováděl v brněnském klášteře své experimenty s křížením hrachu setého. Svá pozorování statisticky vyhodnocoval a vnesl tak do genetiky matematický přístup.


Dokázal, že rodiče předávají svým potomkům geny, které si v dalších generacích udržují svoji identitu a projevují se.
Mendel vyjádřil základní pravidla dědičnosti, které byly později označeny jako

Mendelovy zákony dědičnosti
(některé původní Mendelovy termíny jsou nahrazeny moderními výrazy. Napříkad místo Mendelova "dědičného faktoru" dnes používáme pojem "gen")

1) Alternativní formy genů (různé alely) odpovídají za variabilitu dědičných vlastností.
Př.: Jeden gen pro barvu květů existuje ve dvou formách, neboli alelách. Jedna alela kóduje bílou barvu a druhá červenou.

2) Pro každou vlastnost dědí organismy dvě alely, od každého z rodičů získávají jednu
- Tento závěr učinil Mendel bez toho, aby znal význam chromozomů. Každý organismus získává dvě sady chromozomů, jednu od otce a jednu od matky. Pokud má každý rodič stejnou alelu daného genu, vzniká homozygotní organismus. Tzn: pokud měla mateřská i otcovská rostlina červený květ, bude mít i jejich potomek červený květ.
No a co když má každý rodič jinou alelu?

3) Když se dvě alely stejného genu od sebe liší, pak se jedna z nich, označovaná jako dominantní alela, projeví ve vzhledu organismu plně. Vliv druhé, recesivní alely, na vzhled organismu není patrný.
- Například alela pro červenou barvu květů je dominantní a alela pro bílou barvu květů recesivní (ustupující). Takže je jedno, když rostlinka získá od jedné rodičovské rostliny gen pro červenou barvu a od druhé gen pro bílou barvu květu. Prostě bude mít červené květy a hotovo :-)

4) Obě alely každé vlastnosti rozdělují během tvorby pohlavních buněk. (=Pravidlo segregace)
- Vajíčko a spermie tedy získají každé jen jednu ze dvou alel. Což je logické, po jejich splynutí má tedy nový organismus právě dvě alely.



Na rozloučenou si dáme jeden jednoduchý příkládek ze života, co říkáte ;-)

1) Představte si zamilovaný manželský pár, který se rozhodl mít dětičky (jak romantické). Oba rodičové pocházejí z čisté linie, to znamená, že jsou homozygoti, jinými slovy, pro gen barvy jejich očí jsou obě alely stejné: Otec je modrooký a matka hnědooká. Víme, že alely pro hnědookost jsou dominantní. Nyní si rodiče trošku popíšeme. Dominantní alely se označují velkým písmenem, a recesivní... Schválně, že na to nepřijdete. Barvu očí si označme jako B, rodičovskou generaci jako P.
P generace (rodiče):Otec x Matka
bb BB

2) Tatínek měl spermii a maminka vajíčko. Jak je psáno v zákoně, ve spermii je jedna alela a ve vajíčku také jedna. Jelikož mají oba rodiče obě formy genu stejné, zkrátka a dobře, sešly se spermie a vajíčko a daly vzniknout životu s alelami

F1 generace (syn): Bb

4) No a my víme, že alela B pro hnědé oči je dominantní. Takže děťátko (pro pokračování tohoto srdcervoucího příběhu například syn) bude mít očka samozřejmě po mamince, stejně jako všichni jeho další sourozenci. Možná jste si všimli, že tato generace se označuje jako F1. Všimli jste si dobře.

5) Synáček (Alois) nám rostl a rostl, až dospěl, našel si dívku (Květoslava), oženil se s ní a společně se rozhodli, že budou mít děti (předpokládejme, že se rozhodli společně). A jak se to občas stane, náhodou měla jeho manželka stejnou sestavu alel jako on, tedy hnědooká Bb (Takže její rodiče měli jakou barvu očí?).

F1 generace: Alois x Květoslava
Bb Bb
->F2 generace (vnoučata):
6) Co nám tu vzniklo? Jedna spermie s alelou B, druhá s alelou b a stejně tak vajíčko. Dostáváme několik možností, jak která spermie splynula s jakým vajíčkem:
I) BB : hnědé oči
II) Bb : hnědé oči (a to hned 2x! )
III) bb : modré oči

Barva očí F2 generace (viditelné znaky jedince se označují jako fenotyp) je tedy v poměru 3:1.
Štěpný poměr genotypu (tedy "to co nevidíme", genetický základ pro fenotyp, to jsou ty naše alely) můžeme popsat jako 1:2:1.

7) Určitě jste zvědaví, jak Alois s Květoslavou dopadli. Květoslavě se narodila modrooká holčička. Nemyslím modrooká jako všechna modrooká novorozeňata, holčičce modrá barva očí zůstala. To nemohl Alois přenést přes srdce, on i jeho žena měli oba oči hnědé a jelikož neměl o genetice nejmenší potuchy, došel k závěru, že ho Květoslava podvedla. Rozvod na sebe nenechal dlouho čekat. Alois dodnes utápí svou smutek v alkoholu a Květoslava střídá chlapy jako ponožky.

The End


Genetika: Watson a Crick

9. února 2009 v 13:18 | Antarra

V 19. století se uskutečnily dva objevy, které zásadním způsobem změnily pohled na dědičnost. Díky novým technikám broušení čoček do mikroskopů a vynázelem nových chemických barviv mohl konečně člověk pozorovat jednotlivé buňky a jejich struktury.


Mezi těmito strukturami byly i vláknité útvary, které se chemikáliemi intenzivně barvily - proto byly pojmenovány CHROMOZOMY, (=tedy barevná tělesa). Časem vědci dospěli k názoru, že geny jako nositelé dědičnosti jsou umístěné právě na chromozomech. Ovšem chromozom se skládá ze dvou chemických složek: z DNA a bílkoviny. Do 40. let 19. století se většina vědců domnívala, že je to právě bílkovina, které vděčíme za dědičnost. Zdálo se to být logické: vysokou proměnlivost znaků u organismů mohly způsobovat pouze bílkoviny jako složité molekuly s obsahem 20ti různých aminokyselin, tvořící miliony kombinací. Příliš stálá DNA s pouze 4 bázemi mohla v chromozomu plnit nanejvíš nějakou nudnou funkci, například hospodaření s vodou.
Experimenty s organismy však přinášely neočekávané výsledky, které tento názor postupně měnily. Netrvalo dlouho a většina biologů byla přesvědčena, že genetickým materiálem je DNA.

V roce 1953 James Watson a Francis Crick přispěli svou "troškou" do mlýna, když se jim povedlo vyluštit molekulární strukturu DNA. Elegantní šroubovici objevili díky vytváření modelů na základě snímku rentgenové difrakční fotografie DNA, kterou vytvořila Rosalinda Franklinová.
Watson a Crick obdrželi v roce 1962 Nobelovu cenu za lékařství a fyziologii.



Smrt jako součást života...

6. února 2009 v 9:15 | Antarra
..byl název letošního kola biologické olympiády.

Dotazník pro Vás VII

1. února 2009 v 6:00 | Antarra
Tento měsíc jsem si s dotazníkem pospíšila. Stylem se trošku vrátím k tomu úplně prvnímu, abych zjistila, jak se vám tu líbí (nebo nelíbí) a co všechno by jste uvítali.